Vstupenky

Zpěvák, jedinečný improvizátor, skladatel a dirigent Bobby McFerrin se vrací do České republiky.

Stane se tak u příležitosti vydání jeho nového alba VOCAbuLarieS. Koncert všestranného umělce, jehož vystoupení jsou vždy oslavou nespoutaného hudebního talentu, se uskuteční 22. dubna v Kongresovém centru Praha a 24. dubna 2010 se představí divákům v Ostravě. Při své druhé návštěvě představí Bobby McFerrin zcela nový koncept vokálního umění VOCAbuLarieS, ve kterém společně s pěveckým sborem sestaveným jen pro tuto příležitost vstupuje do světa gospelu, soulu a funku, přirozeně s velkým prostorem pro improvizace. Nový koncertní projekt VOCAbuLarieS vychází z právě připravované stejnojmenné nahrávky, jež vyjde v březnu příštího roku na labelu Universal Jazz & Classics. Autorem všech skladeb nové desky je McFerrin, na některých spolupracoval se skladatelem a zpěvákem Rogerem Treecem. I při druhé pražské návštěvě vystoupí s McFerrinem domácí umělci. Společnému vystoupení s tuzemským sborem bude předcházet intenzivní příprava – posluchače tak čeká „hudební site-specific“.

 

Loňská sólová vystoupení Bobbyho McFerrina v Praze byla označena nejen kritikou za hudební událost roku. Pro velký zájem publika vystupoval McFerrin hned dvakrát. Každý z dvojice koncertů byl originálním a jedinečným zážitkem. Přispěli k tomu i speciální čeští hosté: na prvním večeru Dan Bárta a Clarinet Factory, na druhém Ridina Ahmed a Tara Fuki. „Od premiéry Bobbyho McFerrina v Praze jsme registrovali nespočet žádostí o návrat tohoto fenomenálního hudebníka. Vydání jeho nové nahrávky pozvání urychlilo, Praha tak bude jedním z prvních evropských měst, kde dlouho očekávané VOCAbuLarieS zazní,“ uvádí Marek Vrabec, umělecký ředitel festivalu Struny podzimu, který stojí za opětovným pozváním McFerrina.

 

Bobby McFerrin oslaví v příštím roce šedesátku, stále však hýří aktivitou. Vedle připravovaného alba VOCAbuLarieS má před sebou v první polovině příštího roku dlouhou koncertní šňůru po Spojených státech i Evropě. Ke spolupráci na svých koncertních zastávkách zve operní pěvce, filharmonické orchestry, pěvecké sbory i zástupce jiných hudebních žánrů.

Bobby McFerrin, desetinásobný držitel cen Grammy, autor nesmrtelné písně Don’t Worry, Be Happy!, uznávaný dirigent, skladatel filmové hudby, ale také učitel a vášnivý zastánce povinné hudební výchovy ve školních osnovách, patří bezesporu mezi hudební fenomény současnosti. Na svém kontě má na tři desítky alb, kterých se doposud prodalo přes dvacet milionů kopií.

Neustále osciluje mezi jazzem a klasickou hudbou a s lehkostí sobě vlastní překračuje hranice nejrůznějších hudebních žánrů. Je zosobněním názoru, že lidský hlas je (v porovnání s jinými tvůrčími oblastmi) nejpřesnějším a nenahraditelným „nástrojem“ vyjádření emocí, fantazie, často i médiem hluboké kontemplace. Vždy ale funguje jako spojující prvek mezi lidmi. V tomto směru se McFerrin věnuje i teorii hlasu a jeho sociologickým a psychologickým konotacím.

McFerrinovu všestrannost i odvahu experimentovat stvrzují například jeho vystoupení na Světovém vědeckém festivalu v New Yorku, kde účastníkům demonstroval sílu pětitónové stupnice či vystoupení na oslavách 250. výročí úmrtí Johanna Sebastiana Bacha, kde se slavnou skladbou Ave Maria rozezpíval dvacetitisícové publikum. Vede vlastní vokální soubor Voicestra, ve kterém se potkává dvanáct hlasů čerpajících z různých stylů – od jazzu, R&B přes africké zpěvy až po klasickou operu. Bobby McFerrin je díky tak širokému hudebnímu záběru – slovy Herbie Hancocka – skutečným „velvyslancem“ hudebního světa jazzu i klasiky a vůbec celého hudebního světa.

Tomu odpovídá i jeho profesní životopis: jeden den předvede strhující jazzovou improvizaci a vzápětí vystoupí před publikem po boku Newyorské filharmonie. Za svou kariéru spolupracoval s renomovanými hudebními tělesy, jako je například Clevelandský a Filadelfský orchestr, Chicagský symfonický orchestr nebo Vídeňská a Londýnská filharmonie. Stejně tak je pouze málo jazzmanů prvotřídního formátu, se kterými by se umělecky „nezapletl“. Jeho kariéru rámují jména jako Dizzy Gillespie, Quincy Jones, Yo-Yo Ma (a jejich nezapomenutelný Let čmeláka) či Leonard Bernstein.

Mládí strávil Bobby McFerrin (*11. 3. 1950) v New Yorku a v osmi letech přesídlil s rodinou do Hollywoodu. Oba rodiče byli operní pěvci a jeho otec Robert McFerrin byl dokonce prvním afroamerickým sólistou Metropolitní opery. Prvním Bobbyho nástrojem byl klarinet, záhy jej však vyměnil za piano. Až roce 1977, ve věku 27 let, se McFerrin rozhodl vystoupit zpoza piana a místo hudebních nástrojů začal využívat především svůj jedinečný hlas. Nejprve vystupoval se skupinou Astral Project v New Orleansu, aby se poté připojil k legendárnímu jazzovému vokálnímu průkopníkovi Jonu Hendricksovi. Inspirován sólovými klavírními improvizacemi legendárního Keitha Jarretta se nakonec rozhodl zahájit novou kariéru a věnovat se sólovému zpěvu.

Na počátku 80. let triumfoval svým vystoupením na Jazz Festivalu v New Yorku a natočil první eponymní sólové album. V roce 1983 se vydal na první evropské turné založené na improvizaci a často velice zajímavých vokálních experimentech. Nástup nového hudebního fenoménu, který německá kritika překřtila na „Stimmwunder“ (zázračný hlas), je zachycen i na nahrávce The Voice z roku 1984. To už byl jen krůček k první Grammy – tu získal za skladbu Another Night in Tunisia z alba Vocalese, kterou připravil společně s Manhattan Transfer v roce 1985. Další následovaly za hudbu k filmům Bernarda Taverniera Kolem půlnoci (Round Midnight, 1986) a Jak získal nosorožec kůži (How the Rhinoceros Got His Skin, 1987) Jacka Nicholsona.

Jeho nejznámější hit Don´t Worry, Be Happy! vyšel na albu Simple Pleasures v roce 1988 a získal si okamžitě přízeň jak publika (album bylo třikrát platinové), tak kritiky, která píseň a album odměnila hned třemi cenami Grammy. Ve stejném roce rovněž poprvé přenesl své vokální umění z prostředí klubů a stadionů do legendární Carnegie Hall. Snad i tento zážitek jej přiměl k zahájení studia dirigování pod vedením takových učitelů, jako jsou Leonard Bernstein, Gustav Meier anebo Seiji Ozawa.

V den svých 40. narozenin v roce 1990 poprvé dirigoval Sanfranciský Filharmonický orchestr a v roce 1994 byl jmenován uměleckým ředitelem St. Paul Chamber Orchestra. O rok později vydal své první „dirigentské“ album Paper Music. 

 

Diskografie:

VOCAbuLarieS, Universal, 2010

Beyond Words, Blue Note, 2002

Circlesongs, Sony Classical, 1997

Bang!Zoom, Blue Note, 1996

The Mozart Sessions, Sony Classical, 1996 (Chick Corea)

Paper Music, Sony Classical, 1995 (St. Paul Chamber Orchestra)

Hush, Sony Classical, 1992 (Yo-Yo Ma)

Play, Blue Note, 1991, (Chick Corea)

Medicine Music, EMI, 1990

Simple Pleasures, EMI/Manhattan, 1988

Spontaneous Inventions, Manhattan/Blue Note, 1986

The Voice, Elektra/Asylum, 1984

Bobby McFerrin, Elektra/Asylum, 1982

 

Hlavní mediální partneři koncertu: Český rozhlas a Hospodářské noviny

Mediální partneři koncertu: Harmonie, Přehled kulturních pořadů v Praze, JCDecaux, Týden, iDNES.cz, Radio 1, The Prague Post, Xantypa, www.o2extra.cz

Za mediální podpory: Český rozhlas 3 – Vltava, Houser

Web: http://www.bobbymcferrin.com/