3D filmy působily paniku, dnes přibližují Avatary

V minulosti lidé s nadšením chodívali do kin na černobílé snímky, které dlouho nebyly ani mluvené. Charlieho Chaplina poté nahradila barevná díla a stále modernější techniky, které přibližovaly divákům nejen zvuk, ale především obraz. Ten je dnes přiblížen doslova na dosah ruky. Stačí si jen nasadit speciální 3D brýle a vychutnat si jedinečné záběry.

Málokdo však ví, že historie revolučních trojrozměrných filmů sahá hodně daleko, dokonce ještě do doby černobílých snímků. Už od roku 1890 se datují pokusy o natočení těchto záběrů. Diváci se s první 3D projekcí mohli setkat o patnáct let později, kdy desátého června v newyorském Astor Theater byly promítnuty tři krátké 3D filmy.

Tyto pokusy za použití červených a zelených brýlí však nebyly příliš úspěšné a tak se na další rozvoj nové filmové dimenze muselo zase čekat. „Obrázky se mihotaly jako odrazy na jezeře a v současné podobě tato metoda nemůže mít větší komerční úspěch,“ stálo tehdy v časopise Moving Picture World. S natáčením se však pokračovalo. Při 3D snímku Příjezd vlaku od bratří Lumiérových byli diváci v sále natolik zaskočeni, že v panice začali utíkat s pocitem, že se na ně vlak řítí.

K trojrozměrným snímkům začal přibývat zvuk a také barevný obraz. Od padesátých let se natáčení začalo šířit do dalších zemí a rozvoj 3D začal nabírat na obrátkách. V současné době už si lidé v kinech na tuto novou techniku zvykli a vnímají ji jako samozřejmost. Nové filmy chodí do kin ve standardním formátu, ale většina z nich také v trojdimenzionálním zážitku. K jeho dosažení se používá řada metod. Tou nejpoužívanější, kterou využívají také kina, je polarizace, která dělí obraz zvlášť pro každé oko.

Například podle režiséra F. A. Brabce je natáčení 3D filmu čtyřikrát náročnější než vytvořit snímek v obyčejném formátu. Jak vlastně tyto nové rozměry vznikají? K natáčení je potřebná dvojitá kamera se dvěma objektivy, které jsou od sebe ve stejné vzdálenosti, jako lidské oči, což je asi 65 milimetrů. Kamery jsou perfektně synchronizované jak z pohledu časování snímků, tak při zoomu, cloně, ostření či barevném vyvážení. Při promítání se pak na plátně zobrazuje zdvojený obraz, přičemž každý je určený pro jedno oko. K jeho sledování jsou určeny speciální 3D brýle, bez nichž vidíme obraz rozmazaně.

Na brýlích jsou polarizační filtry, které do oka pouští jen příslušný polarizovaný obraz. Pro jedno oko bývá polarizován tak, aby kmital svisle, pro druhé vodorovně. Právě to vytváří jedinečný požitek ze sledovanosti filmů, přičemž si připadáte, že postavy jsou přímo před vámi. Často zažíváte pocit, že různé předměty létají okolo vás či se pořádně leknete, když se na vás valí například hořící auto. Všechno je ale jen jako.

Cinestar svým divákům přináší ty největší filmové hity v nejlepší možné kvalitě a s obrazem jako na dlani. Tento jedinečný zážitek stojí určitě za to. Obliba 3D filmů je obrovská a neustále roste.

Velkým průkopníkem je Cameronův snímek Avatar, který se stal nejen nejdražším ale i nejvýdělečnějším filmem všech dob. V trojrozměrné dimenzi už byly vysílány také přenosy z fotbalového MS a začínají se vyrábět 3D televize. Blíží se také doba, kdy už diváci nebudou potřebovat speciální brýle. My se jen můžeme nechat překvapit, co dalšího věda vymyslí a těšit se na další skvělé zážitky.

Pojďte s O2 Extra do multikina Cinestar - každé úterý za bezkonkurenční ceny! Více o výhodě si přečtěte zde.

Autor: Petr Sobol

-sh-