SkiTour

Zuzko, vybojovala jste třetí místo, jaký byl podle vás závod?
Docela to šlo. Já jsem ráno přemýšlela, že to skrečuju, že na Benecko vůbec nepojedu, protože nebyl zrovna ani čas přemýšlet o sportování. Ale nakonec to bylo podstatně lepší, než jsem čekala.

Jak jste se na Jilemnickou 50 připravovala? Měla jste natrénováno?
Já bych tomu neříkala trénování, spíš si chodím čistit hlavu od pracovních záležitostí. A to tím způsobem, že jedu někam na výlet a to je něco jiného, než závodní tempo. Takže než tělo při závodě pochopí, co se po něm chce, tak to trvá hodně dlouho.

Co byste označila za klíčovou část závodu?
Mně krásně jely lyže, takže ze začátku jsem jela s dalšími dvěma holkama. Potom mi to ale hodně smýkalo, trať byla trochu namydlená. Ale na kopci se mi to zase začalo líbit, byl tam hezký prašan, krásné stopy. Tam jsem si uvědomila, že člověk se nemusí za každou cenu trápit, ale že si to může užít.

Byla jste spokojená s organizací závodu a atmosférou?
Řekla bych, že to bylo moc příjemné. Samozřejmě, že na Jizerské 50, kde jsou tisíce závodníků, jsou větší problémy. Tady nebyli úplně ti nejlepší závodníci, ani ti, co jsou ve startovním poli úplně vzadu. Takže je to opravdu dobře připravené, krásné stopy, je tu všechno, co člověk k lyžování potřebuje. Bylo to fajn.

Už od roku 2001 nejste profesionální sportovkyní, ale v kondici se stále udržujete…
To všechno závisí na zdraví. Pokud zdraví je, tak sportovat můžu. Nejdříve jsem šest let nedělala vůbec nic, potom dva roky to šlo, další dva roky byly zase špatné. A běžky jsou v zimě jediným způsobem, jak se dostat do těch nejklidnějších míst, kde nejsou žádná auta, žádní lidé, jen zasněžená krajina. Nevím, jak je to možné, ale je to strašně silná droga.

Jaké sporty kromě běžeckého lyžování ještě preferujete?
Ze zimních sportů všechno možné – běžky, sjezdovky i snowboard. A v létě mám nejradši vysokohorskou turistiku, lezení po skalách, in-line bruslení, jízdu na horském kole, plavání. Mám ráda všechno, při čem člověk může být venku a pohybovat se ve svém přirozeném prostředí. Což pro mě čtyři stěny nejsou.

Chystáte se ještě na nějaké další závody nebo sportovní akce?
Uvidíme. Byla jsem rozhodnutá, že ne, že už mám poslední závody za sebou. Ale nakonec jsem si řekla, že přece jen závody v sobě mají něco zvláštního. Pomýšlím třeba na horolezecké štafety. Ale uvidíme, jestli se konečně dospím a zregeneruji a začnu mít chuť dělat něco jiného, než jen spát.

Poslední otázka trochu v nadsázce. Jak by se dal srovnat běh na lyžích s politikou na komunální úrovni?
Ono je to úplně něco jiného. Lyže jsou ideální způsob, jak si od politiky čistit hlavu. Ale před pár dny jsme měli asi sedmnáct hodin nějaké jednání, šla jsem spát až v pět ráno, a tím si člověk uvědomí, že dělat oboje naplno nejde. Při lyžování jsem v prostředí, kde to mám ráda a dělám to kvůli pohybu, kdežto ta politika…Často vlastně přemýšlím, proč se politika dělá. Asi má člověk pocit, že chce být součástí něčeho trochu většího, přispět k tomu, aby se to dělalo dobře. Ale většinou to není o tom, že by to člověka bavilo jako třeba lyžování.

Autor: Luděk Stránský