Open Air Festival

Co chcete, aby si fanoušci z vašich písní odnesli? Má vaše hudba nějaké poselství?

Paul Thomas: No, co se týče textů, tam určitě chceme něco říct. Ale při koncertech nám vlastně o žádné speciální poselství nejde. Jediné, o co nám jde, je, aby to byl pořádnej mejdan. Chceme se bavit a chceme, aby se bavili i všichni ostatní.

Máte nějakou píseň, kterou vás opravdu baví hrát naživo?

Paul Thomas: Jasně, že jo. Skladbu Anthem (hymna – pozn.aut.) hrajeme na koncertech vždycky s chutí. Jo, a taky Dance Floor Anthem. Vlastně všechny písně, které mají v textu slovo „anthem“ nás baví hrát naživo. Pár takových v repertoáru máme.

Míváte někdy jako kapela vážnou krizi?

Benji Madden: To fakt ne. Kdyby jo, asi bychom tu nebyli. Hele s kapelou je to jako s manželstvím. Když si někoho vezmete, musí to vydržet aspoň deset patnáct let jako u nás. A když nastane problém, obě strany se musí snažit to urovnat. Protože se mají rádi a chtějí spolu být. Ještě jednu věc ale musím k tomu přirovnání dodat – sex spolu nemáme.

Jaké to je spolupracovat a žít takhle natěsno se svým bratrem?

Benji Madden: Je to náročný, být takhle furt spolu. (Benji a Joel Maddenovi jsou dvojčata – pozn. aut.) Hodně se hádáme, ale je to spíš jen taková legrace. Když jdeme nahrávat do studia, kde nás někdo ještě nezná, vždycky říkáme: ´Hele, my se prostě hádáme. Ignorujte to a nakonec si to zamilujete.´ Většinou to skončí tak, že se nás ten člověk nakonec ptá: ´Hele, vy se nehádáte. Něco se stalo?´ Hádáme se pořád. Kvůli sólům. Kvůli textům. Když ale pochopíte, o co vlastně jde, je to docela zábavný.

Jak vnímáte skutečnost, že od vydání vaší první desky uplynulo deset let a kapela pořád jede dál?

Benji Madden: Je to bláznivá záležitost. Celé to byla hodně divoká jízda. A hudební průmysl se za tu dobu totálně proměnil. Je šílený vidět všechny ty muzikanty a kapely, kteří mají potíže ne jen vydělávat, ale aspoň se uživit. Viděli jsme spoustu kapel, které to zabalily, protože dělat muziku je teď tak drahý koníček. Jsme nesmírně vděční za to, že můžeme dál hrát, život se tím a dělat to na plný úvazek.

Autor: Saša Neuman