Struny podzimu

Reflexe s podtitulem Imprese, sny, reflexe nesl v názvu kompaktní disk Jiřího Bárty z roku 1999, oceněný cenami časopisů Harmonie a Klassik Heute. Jiří Bárta zde postavil do zdánlivého protikladu skladby skladatelů dvacátého století (Messiaen, Gubaidulina, Kopelent, Webern, Zemek) s oblíbenými „hity“ jako např. Labuť Camilla Saint-Saense, Rachmaninova Vokalíza nebo Dvořákův Klid. V roce 2002 Jiří Bárta upravil projekt pro zahajovací koncert festivalu Struny podzimu v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě.

A jak vypadají Bártovy Reflexe v roce 2010? Navenek přibírají k violoncellu dechové nástroje jako klarinet a lesní roh, harfa vystřídá původní klavír, své místo zde nachází i smyčcový kvartet a kontrabas, mění se výběr skladeb. Violoncello se vzdává své téměř výhradní role, ponechává si však roli průvodce a transformuje se od klasického sólového violoncella přes violoncello včleněné do ansámblu až k distorzí zkreslenému zvuku amplifikovaného nástroje.

7. listopadu 2010, 19.30 hod.
Národní památník Vítkov

OBNOVENÁ PREMIÉRA
(původní premiéra 13. 10. 2002)

REFLEXE 2010
Jiří Bárta – violoncello
Radek Baborák – lesní roh
Ludmila Peterková – klarinet
Marie Hřebíčková – soprán (ze záznamu)
Miroslav Ambrož – housle
Karel Untermüller – viola
Jakub Fišer – viola, housle
František Raba – kontrabas

Bořek ŠÍPEK – scéna, výtvarné ztvárnění

-jv-