Struny podzimu

Kimmo Pohjonen je skladatel se všeobjímající hudební vizí. Jeho s počítačem propojený akordeon dokáže sám o sobě vytvářet i bořit krásné nové světy, ale Pohjonen dobře ví, že souhrou s dalšími muzikanty může tento svůj soukromý vesmír působivě rozšířit. Úvodní část sedmidílné suity NIKO dlouhé minuty vlastně ani nenaznačuje, jaká síla se ve spojení akordeonu, hlasu, smyčcového kvartetu a pečlivě připravených zvukových samplů skrývá. Akordeon zní zprvu jako vítr honící se po úbočích opuštěných skal, nepravidelné, digitálně upravené štěbetání smyčců působí jako dovádění křišťálových permoníků. Když ale smyčce spustí lahodnou repetitivní figuru a posléze se k nim přidají řízné elektronické perkuse Samuliho Kosminena je jasné, že posluchače čeká nevšední zážitek.

Těžko Pohjonenovy a Kosminenovy kompozice nějak jednoduše charakterizovat. Jsou poučené finskou lidovou muzikou, vážnou hudbou dvacátého století, ale i hudebním myšlením Středního Východu či Asie. Klíčovým momentem jsou repetitivní, minimalistické vzorce, jakýsi spodní hudební tep, který prochází celým koncertem jako stříbrná nit. Někdy jej obstarávají digitální samply, jindy smyčce, popřípadě elektronické perkuse. Kolem tohoto základního tepu se jako příliv a odliv zvedají a klesají vlny sugestivní hudby, která neposkytuje příliš prostoru k oddechu. Spojení akordeonu se smyčcovým kvartetem je dokonalé. Dokonce místy přestává být jasné, které tóny patří kterému z nástrojů. Přestože projekt UNIKO původně vznikl pro Kronos Quartet, s Pohjonenem a Kosminenem jej přijel do Prahy předvést finský Proton String Quartet. Nutno podotknout, že dojem z koncertu se od albového provedení Kronos Qurtetem nijak zvlášť neliší. "Každá z formací má svoji tvář a unikátní úroveň. Jejich party jsou však jasně dané a ve výsledku tedy není podstatný rozdíl. Pro nás je zážitek hrát s oběma, Kronosem i Protonem," prohlásil k tomu nedávno Kimmo Pohjonen. K působivému pódiovému vyznění suity UNIKO jistě přispěla volba sálu. Struny podzimu jsou pověstné vyhledáváním zajímavých a originálních prostorů. Kinosál ARTminus v pražském Veletržním paláci se ukázal být ideálním umístěním pro multimediální projekt, jakým je UNIKO. Stejně důležité jako výkony hudebníků jsou pro něj také výkony zvukového a světelného „designera“, kteří jsou spolu s kapelou jmenovitě uváděni v programu koncertu.