Struny podzimu

Ve svých třiasedmdesáti letech se Charles Lloyd předvedl ve vrcholné muzikantské formě. A se svými třemi bezmála o dvě generace mladšími spoluhráči představovali jazzové hudební těleso snů. Své nezpochybnitelné hráčské kvality všichni sympaticky podřizovali společnému vyznění skladby, ale především se zdálo, že cílem hudby Charles Lloyd - New Quartetu je hlavně a především komunikovat s diváky. Instrumentalisté jeden za druhým před ušima posluchačů v pražském Rudolfinu otevírali nádherné hudební prostory a bez ustání zvali a lákali posluchače, aby se na ty nádherné, dobrodružné výpravy vydávali s nimi. Byla to oslava sdílené radosti.

Bylo v tom něco symbolického. V roce 1967 Charles Lloyd navštívil s jiným, ale neméně hvězdným kvartetem Prahu, aby se se svou hudbou připojil k všeobecné atmosféře volání po svobodě. Pamětníci na tento koncert opravdu vzpomínají jako na jeden z příznaků uvolnění v tehdejším Československu. A pocit osvobození byl jednou ze základních emocí, které provázely i koncert Charles Lloyd - New Quartetu letos v Rudolfinu.

Charles Lloyd, který již desítky let studuje východní náboženství, je nositelem pocitu vnitřní svobody. A umí tento pocit přenést i na své posluchače. Asi nejdokonaleji se tomuto umění dostalo v meditativní skladbě Tagi, při které usedl za klaviaturu k Jasonu Moranovi a do rozvolněných tónů piána a kontrabasu hraného smyčcem sugestivně recitoval svou filosofickou báseň, inspirovanou myšlenkovými proudy dávné Indie. Stejně vnitřně svobodně ale působí i Lloydova sólová hra. Většinu skladeb odehrál na saxofon, ale ke slovu přišly i příčná flétna či starodávný maďarský klarinet „tarogató“.

Členové Lloydova kvartetu jsou výsostní hudebníci. To, že dokonale ovládají své nástroje je samozřejmostí. Dokonalé technika je jim ale jen prostředkem k vyjádření originálního hudebního myšlení, hladově vyhlížejícího nové, neprobádané obzory. Znovu, již po tolikáté na festivalu Struny podzimu mohli návštěvníci koncertu sledovat to, jak hudba vzniká ve svobodném tvůrčím procesu přímo na pódiu. Základem koncertu bylo letošní společné album Charles Lloyd – New Quartetu, nazvané Mirror (Zrcadlo). Ať zazněla z desky jakákoli skladba, spirituál The Water Is Wide, Monk´s Mood od geniálního Thelonia Monka či Caroline, No, vzpomínka na 60. léta a Beach Boys, hudebníkům se vždy znovu podařilo přivést k vytržení nejen zaplněné Rudolfinum, ale i sebe sama. „Doufám, že si nás přijdou poslechnout citliví lidé,“ přál si před koncertem Charles Lloyd. A přání bylo vyplněno.

Autor: Saša Neuman