Open Air Festival

Celkově festival navštívilo 24 000 unikátních diváků. Někteří strávili u Panenského Týnce celý festival, někteří přijeli jen na pátek, jiní jen na sobotu. Ti „sobotní“ byli příznivci rockové, kytarové muziky. A organizátoři jim poskytli hned dvě velká jména americké nezávislé rockové scény – Interpol a Good Charlotte.

Všechny fotografie ze sobotní noci si prohlédněte v galerii >>

Dramaturgicky se jednalo o docela zajímavý tah. Do sebe uzavření, takřka nehybní Interpol byli dokonalým protikladem poskakujících a povykujících Good Charlotte, pro něž je komunikace s obecenstvem alfou a omegou jejich vystoupení. Hodinovou pauzu mezi těmito dvěma koncerty pak neméně překvapivě vyplnili domácí Nightwork, pro které musel být koncert pro dvacetihlavé publikum jistě velkým zážitkem.

V oslnění reflektory velkých pódií si to člověk moc neuvědomil, ale pokud poodstoupil na „hlavní magistrálu“, kudy proudily davy kolem stánků s jídlem, pitím a roztodivným „festivalovým zbožím, a zvedl hlavu, musel užasnout. Nad pódii se rozestoupily mraky a mezi nimi trůnil velký měsíc v úplňku, který s pochopením shlížel na lidské hemžení pod sebou. Při pohledu směrem k Panenskému Týnci pak mohl člověk zahlédnout, jak v měsíčních paprscích září věž nedostavěného gotického chrámu z třináctého století. Dobří duchové kraje evidentně přijali festival za svůj. Podíváte-li se do galerií na našem webu, zjistíte, že obloha byla vůbec po celou dobu konání festivalu dramatickou součástí panoramatu dění ne letištní ploše u Panenského Týnce. Pocit otevřeného prostoru zkrátka k Open Air Festivalu patří.

A hudba? Interpol v čele se zpěvákem a Kytaristou Paulem Banksem nijak urputně nezakrývají inspiraci britskými Joy Division. Zajímavé navíc je, že se kapela, vzniklá v roce 1998, na poslední desce nazvané Interpol, vrátila ke dřevnímu soundu ze svých počátků. Na pódiu jsou Interpol hodně statická záležitost. Zároveň ale sugestivní, chvílemi až magická. Vnější nepohnutost otevírá vnitřní světy. Můžete přitom křepčit, nebo hodinu bez pohnutí pozorovat špičku své boty. Ti šťastnější si navíc mohou užívat hloubku a originálnost Banksových textů: „Měl jsem sedm tváří. A myslel jsem, že vím, kterou z nich kdy nosit.“

Přestávka mezi dvěma rockovými koncerty v podobě pražských Nightwork a jejich kombinace funku, rocku, slovenského r´n´b a německého „ultrapopu“ přišla dvaceti tisícům festivalových diváků vhod. Nightwork neberou vážně nikoho a nic, včetně sebe. Chtějí publikum především pobavit a rozveselit a s Globálním oteplováním, Včelkou Májou nebo It´s My Life se jim to úspěšně daří. Na Open Air Festivalu k tomu navíc dostali možná zatím největší publikum ve své kariéře.

Potetovaní pop-punkoví skřítci z Good Charlotte se do diváků naplno navezli hned od samého počátku svého vystoupení. Přímočaré písně velely do skoku a k tomu frontmani bratři Maddenové neustále do diváků hustili, že jsou to „zk**veně nejlepší publikum“, co kdy viděli, a jak „skvělej mejdan umí rozjet“. Delším promluvám mezi písněmi diváci asi nerozuměli, protože když se zpěvák Joel Madden chtěl nechat po koncertě pozvat do stanu, zdála se reakce diváků málo vřelá. Ale jinak publikum na povel skákalo, mávalo, tleskalo a koncert našlápnutých Good Charlotte opravdu byl „skvělej mejdan“.

Poté do půl druhé v noci hráli ještě 100°C a pak se dvacet tisíc lidí rozprostřelo po festivalové „Stodolní ulici“, plné klubové zábavy, jídla a pití. Noc byla ještě mladá a měsíc zářil v úplňku.

Autor: Saša Neuman