Struny podzimu

Program, který vznikl ze spolupráce Vivicy Genaux, dirigenta Václava Luxe a české muzikoložky Milady Jonášové, byl pozoruhodnou procházkou katalogem evropské, především italské hudby, zasloužilého prostoru se v něm dostalo i českému skladateli Josefu Myslivečkovi a jednou kompozicí byl zastoupen i zmíněný Mozart. Došlo i na zajímavosti. Když podle slov Václava Luxe orchestr se zpěvačkou nacvičovali árii Johana Adolfa Hasseho Non Timenbo Poenas, zjistili, že standardní latinský text obsahuje řadu samohlásek, komplikujících koloraturní „pyrotechniku“. Návštěvníci koncertu si árii mohli poslechnout s původním italským textem, objeveným v Praze.

Vivica Genaux patří k nejlepším a nejvyhledávanějším interpretkám barokního bel canta. Bylo strhující pozorovat, co všechno musí zpěvačka ve svém pohledném obličeji zapojit do tvorby tónových kaskád. A vypadala přitom jako gurmán, který si s chutí a zaujetím vybírá ta nejlepší sousta na bohatě prostřeném stole. Ne nadarmo kritici hovoří o jejím virtuózním projevu jako o vokální pyrotechnice – kdyby tóny byly světlice, byl by to ohňostroj století.

K působivému vyznění večera významně přispěl také barokní orchestr Collegium 1704 Václava Luxe, který se v oblasti staré hudby stává na mezinárodní scéně stále respektovanějším tělesem. A opět tu byly přítomny hlavní znaky dramaturgie festivalu Struny podzimu. Originální repertoár koncertu byl sestaven jen pro tento koncert, unikátní bylo též spojení hlavní interpretky a orchestru, v němž hráli významnou roli čeští hudebníci, a hlavně a především – posluchači byli svědky toho, jak se tvoří, jak vzniká ta nádherná, emoce probouzející záležitost, zvaná hudba.