Struny podzimu

Skutečnost, že se Praha mohla těšit hned dvěma koncertům pianisty, označovaného za „naději a budoucnost jazzu“, okomentoval umělecký ředitel Strun podzimu Marek Vrabec následujícími slovy: "Rozhodli jsme se představit obě polohy tohoto mladého a výjimečně talentovaného hudebníka během dvou různých večerů." Robert Glasper je totiž nadán talentem, který těžko svázat do jediného žánru. Své poslední dvojalbum Double Booked (2009) nahrál se dvěma kapelami a obě tyto své „tváře“, tu hiphopovější i tu jazzovější, přijel představit do Prahy. Své experimentální, hiphopem a funkem ovlivněné hudební myšlení Glasper představil na koncertu v rámci akce Spotlight, kde zahrál se svým „hlasitějším“ ansámblem Robert Glasper Experiment.

Lahůdkou pak byl následujícího dne předvedený koncert Glasperova jazzového tria. Z předchozí sestavy v triu Glaspera opět doprovázel fenomenální basista Derrick Hodge. Za bicí tentokrát usedl Mark Colenburg. Glasper koncert zahájil dlouhou skladbou pro sólové piáno, která naplno ukázala naprostou svobodu jeho muzikantského myšlení a zároveň dokonalou schopnost toto myšlení převést do tónů černobílé klaviatury. Později se k němu přidali i basista a bubeník, volně používající výrazové prostředky nejen jazzu, ale i hiphopu nebo rocku. V nejnádhernějších momentech koncertu jakoby každý z muzikantů na pódiu hrál jinou skladbu a přitom výsledkem byl jazz par excellence.

První část koncertu tvořil vlastně souvislý proud hudby, kdy jedna skladba volně přecházela do druhé a všichni tři černí hudebníci se blýskli fantastickými sóly. Když poté Glasper na pódiu vyměnil klasické piáno za elektrické, začala se hudba opět blížit i jiným než čistě jazzovým žánrům. Právě v této hraniční oblasti se zjevně skrývá další vývoj a budoucnost jazzu. „Chtěl bych pomoci k tomu, aby jazz byl opět tou nejlepší, nejpohodovější, nejúžasnější hudbou na světě“, říkává Robert Glasper. Existuje spousta lidí, kteří si myslí, že jazz toto své výsadní postavení nikdy neztratil. Robert Glasper tuhle muziku jenom vrací do zorného úhlu většinového posluchače.

Autor: Saša Neuman